S nebývalou otevřeností promlouvá v posledních týdnech k veřejnosti náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka. Pojďme se nic nalhávat, vybízí a upozorňuje, že pokud by propukla válka mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Budeme účastníkem od první minuty. Připomíná, že v případě takové války v Evropě se život každého vojáka ji občana ČR obrátí naruby a všechno bude jinak. A nedosti na tom. Generál přímočaře mluví o tom, že kdyby vypukl střet NATO s Ruskem, v Česku by muselo dojít alespoň k částečné mobilizaci, protože pokud by taková válka trvala víc než pár týdnů, pak podle Řehky naše zdroje dlouhodobě podfinancované profesionální armády a aktivních záloh by na to rozhodně nestačily. Takto natvrdo s občany dosud nemluvil ani žádný z vrcholných politiků. Však také na sociálních sítích vzbudila Řehkova vyjádření pořádný poprask. Zejména když s tím, kdy a jak by bylo nutné mobilizovat, vyrukoval na veřejném velitelském shromáždění pouhé dva dny před druhým kolem prezidentské volby. Hned se objevily názory, že Řehka tím nahrál Andreji Babišovi, který se snažil ocejchovat protikandidáta Petra Pavla jako válečného štváče řinčícího se zbraněmi. Jenže profesionální náčelník armády se těžko může při interpretaci faktů a sdělování nepříjemných pravd ohlížet na jejich politickou citlivost. Ostatně i to, že nakonec přesvědčivě zvítězil x generál Pavel, který se stejně jako Řehka nebojí mluvit o hrozbách a rizicích budoucnosti, má svou symboliku. Lze to vnímat i jako vzkaz politikům, že podstatná část veřejnosti stojí o to, aby se jí říkali na rovinu i věci související s válečnými nebezpečenstvími. Jistě je málo pravděpodobné, že by si Rusko není dovolilo napadnout některou z členských zemí NATO. Dobře ví, jak by dopadlo. Proto se teď generálovy výroky o mobilizaci mohou někomu zdát přepjaté. Jenže při budování obrany nelze uvažovat v horizontu blízké doby, ale 15 20 let. Vždyť ani když Rusko na Ukrajině prohraje, pak to neznamená, že se vzdá představ o obnově své despotické nadvlády nad zeměmi bývalého Sovětského svazu, střední a východní Evropy, dál tady s námi bude dobyvačný ruský imperialismus, frustrovaný z prohry, poháněný touhou po odvetě, propadlý ještě větší nenávisti vůči demokratickému západu. A jak připomíná Karel Řehka v eseji pro týdeník Reflex, za čas budou ruské vojenské síly plnit příslušníci mladé generace. Není systematicky masírované v nacionalistickém duchu. Odkazy na cíleně zkreslenou historii, symboly nebo uniformy není tváří tvář temným vyhlídkám realistické počítat s tím, že se přímé konfrontaci s Ruskem nakonec nevyhneme. A není pak správné trvat na tom, že veřejnost musí být informována o všem, co nás takovém případě čeká. Vždyť jen společnost, uvědomující si všechna rizika i oběti, které hrozí, může být patřičně připravena na obranu země a svých demokratických hodnot. A jestli přímočarost generálů dnes někom vyvolá strach. Jak říká Řehka, i to je daň, kterou musíme zaplatit.