Podpora Ukrajiny v obranné válce proti ruským okupantům v Česku klesá. A jak vyplývá z prosincového šetření Eurobarometru, dost rapidně. Například s finanční podporou Ukrajině souhlasí jen 43 % Čechů, což je nejhorší výsledek v rámci EU. Už toto musí být hořké zjištění pro Fialovu vládu, která od prvního dne invaze neochvějně stojí za Ukrajinou, ale česká veřejnost není na posledním místě jen v přitakání dlouhodobé finanční pomoci nutné pro ekonomické přežití Ukrajiny. Nejslabší podporu ze všech unijních států Česko vykazuje i, co se týče udělení statusu kandidátské země EU pro Ukrajinu. Eurobarometr také zkoumal souhlas s tím, aby EU ze společných fondů financovala dodávky zbraní bránícím se Ukrajincům, což podporuje 58 % Evropanů. V Česku se proto vyslovila menšina zvící 41 % respondentů. Jde o sedmou nejnižší podporu v rámci unijní sedmadvacítky. Za námi skončily už jen Kypr, Řecko, Slovinsko, Bulharsko, Maďarsko a Slovensko, což je zrovna není uchvacující výsledek pro stát, jehož vláda rozjela muniční iniciativu založenou na spolupráci zemí napříč Evropou i dalšími kontinenty. Příčiny toho, že se ČR v podpoře Ukrajiny čím dál víc propadá na chvost EU, lze spatřovat v lecčems. Nejčastěji slyšíme o únavě z války, která už téměř tři roky frustruje nejen českou společnost, ale i obyvatele dalších západních demokracií. K tomu je třeba vytrvale dodávat, že mluvíme o konfliktu, kdy Rusko s děsivou urputností usiluje o likvidaci Ukrajiny a zotročení jejího národa a v němž Ukrajinci dnes a denně překonávají vnitřní vyčerpání a poznamenání hrůzami, jaké se vymykají naší představivosti. Vykládat z pozice vzdáleného pozorovatele o naší únavě z války, v níž se rozhoduje také o příští bezpečnosti Česka, zavání ignorancí a znevážením odvahy a odolnosti ukrajinských bojovníků za svobodu. Úpadek podpory Ukrajině oponenti Fialovy vlády přičítají nepopiratelnému faktu, že samotná vláda a její premiér jsou mimořádně nepopulární. S tím ale souvisí i jedna z podstatných okolností, a to hluboký rozpor mezi vládou a opozicí v postojích k válce na Ukrajině, nevídaný ve většině evropských států. V tom se Česko odlišuje zejména od Polska a baltských zemí, kde stranické, jakkoliv vyhrocené, zájem i ustupují společnému vnímání ruské hrozby a vědomí, že v případě útoku Ruska na západ jsou tyto země první na řadě. Shoda tamních politických elit, že cestou k spravedlivému míru je důsledná podpora Ukrajiny zvítězit, tak ostře kontrastuje s falešnými mírotvorné mi impulzem, i jimiž českou veřejnost zahrnuje i naše největší opoziční hnutí ANO. Pro Fialovu vládu by bylo zničující, kdyby v předvolebním čase zakolísala v podpoře Ukrajiny jen proto, že v ní oslabuje česká veřejnost. Odpovědí vládní koalice by měl být jasný distanc od proruského směřování Maďarska, Slovenska a posílení vazeb právě se severskými a pobaltskými zeměmi. Právě tudy vede cesta k udržení pevného jádra voličů, pro které zůstává vytrvalý pro ukrajinský postoj této vlády stěžejním kritériem při rozhodování u volebních uren.