Ihned po pádu Bašára Asada vyjádřila mezivládní organizace pro zákaz chemických zbraní obavu, co se nyní stane se syrským chemickým arzenálem v nových podmínkách. Krátce nato se situace nečekaně radikálně zjednodušila. Jakmile bylo zřejmé, že v Sýrii došlo ke změně režimu a vlády se ujímají islamističtí povstalci, vzlétly izraelské stíhačky a zničily na desítkách míst syrská vojenská zařízení. A jak dodatečně potvrdil izraelský ministr zahraničí, byli mezi nimi i syrské zásoby chemických zbraní. Není jisté, zda jsou zničeny všechny chemické zbraně, ale možná z velké části odpadá jedna starost, totiž další osudy nervového plynu a dalších látek, které si mohl odvézt kdokoli a použít je jakákoli. Včetně nových vládců, kteří sice signalizují, že hodlají být vypočitatelnými partnery, ale zatím je jisté jen to, že kdysi to byli džihádisté spojení s Al-Káidou. Zmíněná organizace navíc letos v únoru konstatovala, že podle jejího šetření chemické zbraně v minulosti použil také Islámský stát. Byla to varianta yperitu, látky známé více než 100 let. Jenže chemické zbraně nejsou jediné zbraně hromadného ničení. Krátce před překotným vývojem Sýrii se objevila varování nejdříve britských a francouzských a poté i amerických tajných služeb, podle kterých Írán prudce zvýšil produkci obohaceného uranu, a to vysoko nad potřeby jeho civilního jaderného sektoru. Není zřejmé, zda jde o součást íránské vyjednávací taktiky před tím, než se vlády ujme nová americká administrativa, anebo krok k získání jaderné zbraně. Podle zprávy ředitelky d n i jedné z amerických rozvědek má Írán nyní dost uranu na více než tucet jaderných zbraní. Pokud by je chtěl vyrobit. K 26. září, kdy d n i vydala svou poslední podrobnou zprávu, nemohli Američané potvrdit, že by Íránci budovali jadernou zbraň. Jenže od té doby se staly některé důležité věci. Za prvé Írán dokázal vynést do vesmíru svou zatím největší družici, čímž současně demonstroval svou schopnost sestrojit raketu, která by na velké vzdálenosti dokázala přemístit například nukleární hlavici. A především proběhla válka mezi Izraelem a Hizballáhem, která toto libanonské hnutí a současně íránského klienta značně oslabila. Dále poté, co Íránci v říjnu ostřelovali Izrael, byla při izraelské odvetě zničena protivzdušná obrana a část výroby balistických raket. A nakonec přišel i pád režimu v Sýrii, dalšího íránského klienta. To vše značně omezuje schopnost Teheránu vyvíjet tlak na Izrael i západ a naopak ho to vystavuje tlaku zvenčí. Po syrských událostech se i íránský režim bude pravděpodobně cítit více ohrožen i zevnitř i zvenčí a bude hledat způsob, jak obnovit svou odstrašující sílu. To zvýší jeho motivaci překročit magickou hranici a sestrojit jadernou zbraň. Ta mu může poskytnout nedotknutelnost jako Severní Koreji, nebo naopak motivovat Američany nebo Izraelce, aby tomu za každou cenu včas zabránili. Bude to tady nebezpečný okamžik. Situaci sledují všichni v oblasti, protože pokud bude mít nukleární zbraň Írán, bude chtít i Saúdská Arábie, pravděpodobně i Jordánsko, Turecko nebo Egypt. A to by změnilo Blízký východ ještě více než pád Bašára Asada.