Syřané už po tomto týdnu mají za sebou Vánoce, dokonce dvoje, protože část tamních křesťanů slaví podle gregoriánského a jiná zas podle juliánského kalendáře. Byly to první vánoční svátky po pádu Asadovi i diktatury. Jaké byly? Vánoce jsou svátek v zásadě ne politický, ale v mnoha zemích se staly svátkem veřejným, komunitním a společenským, o kterém vědí, nebo ho dokonce trochu slaví i ostatní. Je tomu tak i v Sýrii, kde už si zvykli na vánoční dekorace ve veřejném prostoru. Často je to paradoxně vede importované podobě. Křesťanství totiž pochází právě z tohoto regionu a teprve odtud se rozšířila do Evropy nebo Ameriky. Ovšem dnes vánoční stromky nebo do červeného kožichu zachumlaný Santa Claus patří i k blízkovýchodní země. Vánoce se v Sýrii veřejně slavili i za času diktatury. Nejen proto, že se k některé z křesťanských církví hlásil každý 10. Syřan. Ale také proto, že režim pod nadvládou a Lavické rodiny a sadů v čerpal svou legitimitu ze svého sekularismu a stvrzení, že chrání četné náboženské menšiny před sunnitským extremismem. Mnohým křesťanům to dávalo smysl, když viděli osud svých souvěrců v zemích, jako je Irák, kde se po svržení Saddáma Husajna režimu staly kostely terčem útoků ze strany extremistů a bombové útoky a únosy si vyžádaly mnoho životů. Ale ani křesťané nebyli v Sýrii svobodní jako lidé a jako občané. Teď se změnil režim a nikdo neví, kam země směřuje. Noví vládcové slibují náboženskou toleranci. Na rozdíl od organizací, jako je Islámský stát. Představitelé křesťanů mluví opatrně, optimisticky, ale řadoví věřící prý zahraničním novinářům mimo záznam připouštějí, že i jejich církve je nabádají k tomu, aby se chovali nenápadně. Testem byly právě poslední Vánoce. Největší pozornost vyvolalo prosincové spálení veřejně vystaveného vánočního stromu na náměstí v jednom z převážně křesťanských měst. Pachatelé jsou neznámí. Neví se, zda šlo o islámské radikály nebo třeba nějaké vyslané provokatéry, kteří mají za úkol rozdmýchávat nepřátelství. Vůdcové s Haját Tahrír aš-Šám zničení stromu odsoudili a demonstrativně poslali své lidi, aby vánoční stromy nebo kostely hlídali. Nikdo neví, zda jde HTS hlavně o dobré PR na západě, anebo zda jde o taktickou snahu o budování nové Sýrie, v níž bude místo pro všechny víry, jak tvrdí Ahmad čar. A ten dokonce v jednom rozhovoru vyslovil obdiv k papeži Františkovi. Je otázka, zda mu to vydrží a také, zda si totéž myslí i další představitelé nového režimu. Kromě anonymních paličů jsou už známy i případy, kdy držitele moci z řad islamistických povstalců například začaly měnit obsah výuky o jiných náboženstvích, případně začali naznačovat, že funkci soudců nebudou smět vykonávat ženy apod.. Jejich instinkty možná nejsou tak liberální jak Evropa, ale i mnozí Syřané, doufají. Syrští křesťané před 80 lety představovali asi 15 % obyvatel, ale podobně jako téměř všude na Blízkém východě jejich počty nebo podíl na populaci pomalu klesaly. Bylo to nižší porodností v komunitě, která je v průměru vzdělanější a častěji žije ve městech. Křesťané také měli mnohem více vazeb zahraničí a o to snadněji se jim odcházelo, zejména do Francie nebo později Spojených států. Ale také byli hodně na ráně. Ještě před vypuknutím občanské války syrská křesťanská komunita představovala kolem desetiny populace, nyní se její podíl odhaduje už jen na dvě %. Na novém počátku tady stojí už mnohem méně lidí než na Prahu arabského jara. Jaké asi budou příští syrské Vánoce a jaké třeba za dalších 10 let?