Jak se pozná, že se dva státy hodlají vzájemně uznat? Přece tím, že se jejich představitelé navštěvují. Je tomu tak i v případě Izraele a Saúdské Arábie. Jen je to zrovna u nich trochu složitější. Vlastně se jedná o zprávy dvě. Do Saúdské Arábie v úterý dorazil vůbec první izraelský ministr, prozatím jen ministr turismu, a to v rámci mezinárodní akce. Důležitý je tedy hlavně průlom. Ostatně brzy mají dorazit další dva členové izraelské vlády o stupínek důležitější. Není to tak dávno, co by se Udine přijeli na svém letišti letoun, který třeba jen z nouzových důvodů předtím přistál v Izraeli. Nemenší pozornost se věnuje cestě saúdského diplomata najít a z údajného opačným směrem, která se odehrála ve stejný okamžik. Jenže ten navštívil Izrael, nýbrž palestinskou autonomii. Konkrétně předal prezidentu Abbásovi své pověřovací listiny velvyslance, kterým ovšem bude na dálku nebude v Ramalláhu sídlit. Z hlediska Palestinců jde o velkou věc, ale z hlediska Izraelců také. Vše se totiž odehrává v kontextu nyní již několik měsíců, ne-li let trvajících spekulacích o možném vzájemném i s Ralsko saúdském uznání. Bylo by to pokračování tři roky starých Abraham mořských dohod. Jenže tentokrát by na arabské straně byla velmi významná země regionu. Navíc se předpokládá, že pokud Izrael uznají, soudit, otevře to cestu k dalším podobným krokům u ostatních arabských či muslimských států. Už tím kontextem jsou víkendové projevy předsedy izraelské vlády a saúdského korunního prince před Valným shromážděním OSN, případně rozhovory, které daly americkým televizním stanicím. Vyplývá z nich, že oba očekávají vzájemné uznání a mírovou dohodu ne hned, ale v dohledné době, ale také, že zatím se nepodařilo překlenout rozdílné názory. V zásadě se oba státy mohou dohodnout na všem, jejich zájmy se příliš neliší a vzájemným uznáním zlepší svou situaci, ať už ekonomicky a bezpečnostně, třeba ve vztahu k Íránu nebo diplomaticky. Jenže se jedná o dohodu, která má ještě nejméně dvě další strany USA a Palestince. Saúdská Arábie se považuje za vůdce arabského či muslimského světa nebo přinejmenším jeho části, nemůže a nechce tak docela pominout palestinskou otázku, a proto má své požadavky po Izraeli. Zároveň jsou ti vědí, jak moc Netanjahu po průlom ve vzájemných vztazích touží. A totéž se dá říci o americkém prezidentu Bidenovi, který by chtěl dosáhnout nějakého výrazného diplomatického úspěchu před příštími volbami. Saúdy mají proto požadavky na obě strany ve vztahu k Izraelcům jde o ústupky vůči Palestincům, přičemž ovšem není jasné, do jaké míry bude princ Muhammad žádat izraelské kroky, které by vedly k samostatné Palestině, nebo zda si jen bude chtít zachovat tvář před muslimským světem. Před novináři mluví o zřízení samostatného palestinského státu s východním Jeruzalémem jako hlavním městem. Není ale pravděpodobné, že by věc dotáhl do tohoto bodu před podpisem mírové dohody. Součástí de facto čtyřstranné dohody jsou i Američané a od těch budou soudy chtít zbraňové technologie, bezpečnostní garance a velmi pravděpodobně jadernou technologii. To ovšem budí odpor jak mezi kongresmany, tak i v Izraeli. Biden ovšem ví, že pokud nevyhoví soudům, on, učiní tak Číňané. Nejasný je postoj Netanjahua, jenž chce dosáhnout epochální dohody a snad by kvůli tomu přistoupil i na ústupky vůči Palestincům. Jenže vládne v koalici, v níž krajně pravicové strany budou takové kroky odmítat. Teoreticky by situace mohla vést k rozpadu současné koalice. Jenže izraelská opozice nechce připustit, aby se získal jaderné zbraně. Jsou tu ještě Palestinci, kteří tahají za kratší konec provazu. Na saúdskou izraelském smíření mohou vydělat, pokud dohoda povede k reálným izraelským ústupkům a také pokud je vůbec dokáží využít. Jsou politicky rozděleni a prezident Abbás momentálně možná dává přednost prodloužení svého pobytu u moci za pomocí přílivu saúdských peněz a symbolických výhod před získáním reálné samostatnosti. Blízký východ pravděpodobně stojí před epochální změnou. Je není jasné, jak bude velká a komu co přinese.