Zvláštní postavení Josefa Kaddáfího odráží už jen to, že ho jedni připomínají jako propagátor a umírněnosti a mezináboženského dialogu, jiní jako radikála extremistu Kaddáfího je totiž obtížné zařadit. Kritizoval ženskou obřízku i kamenování, ale také žádal bičování homosexuálů a trest smrti za odpadlictví od islámu. Narodil se v roce 926, to zbožné rodiny v Egyptě, kde až do začátku 60. let žil, dostalo se mu náboženského vzdělání. Už 10 prý uměl nazpaměť celý Korán. Je příznačné, že měl problémy se státními úřady za krále Faruga i po jeho svržení za prezidenta na sira měl blízko k hnutí muslimských bratrů, kteří snili o svržení obou režimů a jejich nahrazení náboženským zřízením. Sám Kaddáfí vyřešil svou situaci odchodem do Kataru, kde prožil největší část svého života. Byl plodným autorem. Údajně napsal přes 120 knih, ale největší proslulost mu zajistilo něco jiného, totiž zřízení nadnárodní televize Al-Džazíry v roce 996. Ta mu poskytla platformu pro jeho kázání i pravidelný pořad, v němž se vyslovoval ke každodenním problémům života diváků. Dosáhl historicky bezprecedentní pozice televizního kazatele, který mohl oslavovat milion lidí v desítkách států. Tento fenomén spolu s internetem značně pozměnil podobu islámu a oslabil zavedené a relativně umírněné instituce, jako je káhirská univerzita a Lazar Al-Džazíra. Televize s jasnou politickou linií Kaddáfího připomněla jako hlasatele umírněnosti a smíření. Jenže jeho kariéra je mnohem problematičtější a navíc sám během života změnil některé otázky názor například nesouhlasil s nejvyšší duchovní autoritou Saúdské Arábie ohledně legitimity sebevražedných útoků, ale později názor změnil. Snad s výjimkou útoku na Izraelce usiloval o vnitro muslimský dialog a ačkoli byl sunnita, vyslovil se ve prospěch libanonského šíitského Hizballáhu. Když ale vypukla syrská občanská válka a Hizballáh se zapojil do bojů na straně prezidenta Asada, označil toto šíitskou organizaci doslova Aliovou stranu za stranu satanovu. Obecně také podporoval právo veřejnosti na vzpouru proti svým vládcům, například během arabského jara. To souvisí s tím, že většina blízkovýchodních režimů včetně diktatur byla a je sekulární a odpor proti nim byl často naopak veden z náboženských pozic. Řadu Kaddáfího postojů lze chápat jen v souvislosti s hlavním politickým a ideologickým lomem současného Blízkého východu, v němž na jedné straně stojí zastánci stability, tedy Egypt, Saúdská Arábie a její satelity, jako je Bahrajn nebo emiráty a také částečně Izrael. A na druhé straně hlasatelé změny, tedy nejen malý Katar, ale také Turecko, Muslimské bratrstvo v Egyptě a jinde a částečně také Írán. Proto mohl Kaddáfí podporovat bratrstvo proti egyptskému státu nebo Hamas a Hizballáh proti Izraeli a v jistém smyslu i Saúdům. Ale už ne Hizballáh podporovaný Íránem proti sunnitským muslimům v Sýrii podporovaným ze Saúdské Arábie. Zkrátka zemřel kontroverzní hlasatel, který se kontroverzí nebál.