Pálení knih má v Evropě dlouhou historii. Pálení Koránu je relativní novinkou, ale v poslední době se tento zvyk šíří. V uplynulých dnech se veřejné znesvěcení posvátné knihy muslimů odehrálo ve dvou zemích. Nejdříve Dánsko. Švédský radikál Erasmus Paluda spálil Korán přímo před tureckým velvyslanectvím ve Stockholmu a krátce nato předseda nizozemské odnože hnutí Pegida Edwin v agens Felt roztrhal jeden výtisk Koránu přímo před budovou policie v Haagu. Oba incidenty vyvolaly velmi negativní odezvu v řadě muslimských zemí, u vlád i obyčejných lidí. Dá se říci, že se jedná o akty plné upřímného nedorozumění, protože obě nebo spíše všechny strany se na věc dívají zcela jinou perspektivou. Pro muslimy je korán více, než je Bible. Pro křesťany je to text, který zjevil bůh proroku Mohamedovi a je to také posvátný objekt sám o sobě. Musí se s tím zacházet se zvláštním respektem. Každý věřící si přečte nim například musí rituálně omýt ruce. Korán nemůže ležet pod jinými knihami, natož třeba na Zemi. Roli hraje i jiný typ prožívání čistoty a svatosti v islámu. Právě korán a prorok Mohamed mají zvláštní status, který musí být úzkostlivě dodržován, protože každé znesvěcení je rouhání, urážkou Boha a narušením cti a poskvrněním celého společenství. Očištění je podle některých věřících možné dosáhnout jen potrestání pachatele. Proto je reakce na porušování islámských tabu často tak zanícená a někdy násilná. V západních společnostech se tamní muslimské menšiny navíc cítí v defenzivě a o to citlivěji vnímají podobné provokativní čin i tím spíše, že úřady v zemích, jako je Švédsko nebo Nizozemsko, nikomu v pálení koránu nebrání. Odvolávají se na tradici svobody slova, která právě v těchto konkrétních společnostech má skutečně dlouhou tradici a je vlastně posvátná. Zase v jiném smyslu. Muslimové namítají, že urážení víry jiných lidí ti nenávistným aktem, který ochranu zákonů nepožívá ani na severu Evropy a v neochotě úřadů vidí dvojí metr nebo projev rasismu. Zejména pro mimoevropské muslimy je obtížné rozlišit mezi státní politikou a činy jednotlivých lidí. Palu Dan Evans, Felt jsou málo úspěšní politici, kterým jde pravděpodobně především o provokaci a získání pozornosti. Využívají ale také skutečnosti, že ve zmíněných zemích se potomci starousedlíků obávají, že pod vlivem konzervativních muslimů z řad přistěhovalců se bude volnost vyjadřování omezovat. V případě Švédska se věc navíc odehrává v kontextu sporu s Tureckem kvůli jeho blokování švédského vstupu do NATO. Pálení Koránu je přitom relativně nová věc. Objevilo se poprvé až v novém tisíciletí, většinou u lidí na okraji. Například kontroverzního floridského pastora Terryho Jonese, který pálil korán v roce 2010 s odkazem na výročí 11. září. V islámu vidí dokonalé ztělesnění zla, vlastně jako zrcadlový obraz sebe sama. Paliči koránů a muslimští radikálové vlastně žijí v jakési symbióze. V souvislosti s pálením Koránu se někdy cituje prorocký výrok Heinricha Heina, který 100 let před nástupem Hitlera napsal, že tam, kde se pálí knihy, se nakonec budou pálit i lidé. Heine byl ještě větší pro rok, než se obvykle soudí, protože tato slova vložil ve své hře do úst evropskému muslimovi, který se setkává s fanatismem.