Názory a argumenty

Jan Fingerland: Mravnostní policie zrušena nezrušena

Názory a argumenty

Jan Fingerland: Mravnostní policie zrušena nezrušena
Mladé íránské ženy v Teheránu

Plus

Jak známo, Berlínská zeď padla i kvůli nepochopení slov jednoho východoněmeckého politika o otevření hranic. Teď se objevila zpráva o tom, že v Íránu zruší neoblíbenou náboženskou policii – a byla vzápětí zpochybněna, aniž by se režim zhroutil.
Jan Fingerland

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Jak známo, berlínská zeď padla i kvůli nepochopení slov jednoho východoněmeckého politika o otevření hranic. Teď se objevila zpráva o tom, že v Íránu zruší neoblíbenou náboženskou policii a byla vzápětí zpochybněna, aniž by se režim zhroutil. Jasné tedy není jen to, co bude s náboženskou policií, ale ani odpověď na otázku, co by to znamenalo, kdyby se ukázalo, že je to pravda. Jisté je, že by to byl první viditelný ústupek ze strany režimu. Pokud odhlédneme od faktu, že v těchto revolučních týdnech si mnohé Íránky chodí po ulici prostovlasé, aniž by je za to někdo zatýkal. Tato dočasná svoboda je ale vykoupena trvající vzpourou a tato vymoženost možná skončí, jakmile se lidé vrátí zpátky ke svým dosavadním životů. Jak je to tedy se zrušením náboženské policie? Režim, který v Íránu vládne od roku 1979, na existenci takových složek rozhodně nestojí. Mravnostní hlídky byly zřízeny dávno po jeho nastolení. Jsou ale velmi viditelným údem režimu a také jsou bezprostřední příčinou vypuknutí vzpoury společnosti proti vládě. Teď se na veřejnost dostaly dvě zprávy, které jakoby signalizovaly první reálné ústupky režimu po téměř čtyřech měsících demonstrací. Jedna se týkala údajného zrušení náboženské policie, jejíž příslušníci dohlížejí na správné chování lidí. Zvěst o zrušení hlídek se objevila poté, co generální prokurátor Mohammad Jaffa Rajmonta zelí na přímý dotaz mluvil o statusu těchto hlídek. Neřekl ovšem, že byly zrušeny, jak se nejdříve tvrdilo, ale že mravnostní hlídky nemají nic společného s justičním systémem. Tedy snad že o jejich zrušení může rozhodnout jen někdo jiný. Tentýž generální prokurátor nicméně uvedl, že parlament a justiční systém nyní studují otázku, zda lze změnit zákon o hidžáb ech, což prý zabere jeden nebo dva týdny. A prezident Raísí, ten, který sám v létě začala tlačit a tvrdší prosazování takových nařízení, se nechal slyšet o pružnějším zacházení s ústavou neboli na konci čtvrtého měsíce protestů. Režim dává najevo, že částečně ochoten ustoupit. Snad v naději, že rozdělí řady protestujících na ty, kterým šlo jen o šátky, a na ty ostatní. Naprostá většina těch, kdo situaci na místě dlouhodobě sledují, se však shoduje na tom, že o povinné zahalování tu už dávno nejde, protože v Íránu probíhá revoluce důstojnosti, pokud ne rovnou neozbrojené povstání proti autokratickému režimu za demokracii. Ostatně sami protestující vědí, že jeden ústupek ve věci odívání nic nemění a dá se snadno zvrátit. A že mravnostní policie není tím, o koho by se opírala moc celého zřízení a navíc i samotné dodržování zákona o zahalování vynucovala celá řada jiných složek, které zůstávají aktivní, protože o ty se režim skutečně opírá od tajné služby po revoluční gardy. Souboj nespokojené části společnosti s režimem se ovšem blíží k nějakému bodu zlomu. Slyšet a vidět se dávají celebrity včetně sportovních a také etnické menšiny. K protestům, původně spíše středostavovským, se přidávají i chudší i bohatší vrstvy, jež obvykle zůstávaly stranou. Tento týden se po celé zemi mají konat stávky a stejně tak perzekuce těch obchodníků, kteří se ke stávkám přidávají, jako v případě všech revolucí. Teprve na konci budeme vědět, jaký efekt takový krok bude mít.

Ostatní také poslouchají