Jordánské království šlo v úterý k volbám. Občané vybírali parlament ve velmi citlivém období. Jak volby dopadly a dá se z jejich výsledků odvodit nějaký trend? Debata se vede o tom, zda lze označit Jordánsko za demokracii. Lidé tam totiž mohou kandidovat i volit. Jenže jsou tu dvě velká. Ale za prvé největší část moci má v rukou král a ten svou pozici dědí. Panovník také jmenuje vládu a může rozpustit parlament. Vliv veřejnosti na rozhodování monarchii tedy z velké části spočívá ve snaze vyvolat dojem, že kraj vnímá nějak respektuje to, co si lidé myslí. Po bouřlivém období arabských jar v minulém desetiletí si arabští vládcové skutečně dávají větší pozor na to, aby se příliš nevzdalovali od přání svých společností. Druhou výhradou je skutečnost, že jordánský volební systém je záměrně nastaven tak, aby zvýhodňoval určité části veřejnosti, totiž ty loajálnější. Jordánská společnost je rozdělena zhruba na půl mezi potomky původního obyvatelstva za Jordánska, tedy východně od Jordánu. Druhou možná větší část představují lidé, kteří dorazili zejména po vzniku Izraele a první arabskou izraelské válce v roce 1947 ze západního břehu. I v dalších generacích se chápou jako Palestinci a mají k Jordánsku i k současnému režimu komplikovaný vztah. A také on k nim, protože je nepovažuje vždy za plně loajální a vnímá i to, že mnozí jsou voliči islamistů. Tyto volby byly výjimečné několikerým způsobem. Za prvé je velká část jordánské společnosti, zejména její palestinské části, ve varu. Kvůli válce v Gaze. Jsou naladěni silně protiizraelsky a nelíbí se jim ani údajně málo kritický postoj státu vůči Izraeli. Po celé zemi se konají demonstrace nejen pro palestinské, ale vysloveně pro Hamas. Současně se Jordánsku nedaří řešit jeho dlouhodobé problémy korupci, zadlužení a také nezaměstnanost, která přesahuje 20 %. Právě taková směs potíží vedla kdysi k arabskému jaru roku 2011. Neklid v regionu navíc ohrožuje i životně důležité příjmy z turismu. Jordánci se také obávají, že případný rozvrat na Západním břehu by mohl vést k migraci tamního palestinského obyvatelstva přes hranici do Jordánska. A v neposlední řadě se jednalo o první volby po volební reformě, jež má popostrčit volební systém k větší reprezentativnosti, trochu demokratizovat politický systém a opustit tak páru. Ovšem volební okrsky jsou nadále navrženy tak, aby zvýhodňovaly voliče z venkovských oblastí, kde žijí původní Jordánci, na úkor měst, kde žije větší podíl Jordánců palestinského původu, často voličů islamistů. Jednoznačně největší počet hlasů tedy dostala fronta islámské akce, vlastně politická odnož Muslimského bratrstva, ale ve výsledku bude mít jen necelou čtvrtinu křesel. Její představitelé si navíc stěžují na ústrky ze strany mocné tajné policie. Posledního dánské volby tedy byly malým krokem vpřed k větší demokratizaci, ale možná také ne větší, než momentálně Jordánsko a jeho stabilita unesou.