Názory a argumenty

Jan Fingerland: Íránci na svůj 17. listopad zatím čekají

Názory a argumenty

Jan Fingerland: Íránci na svůj 17. listopad zatím čekají
Protesty v Íránu se nesou v duchu hesla „žena, život, svoboda“

Plus

Ve dnech, kdy jsme se dojímali nad 33. výročím sametové revoluce, začínali Íránci třetí měsíc svého boje za vlastní svobodu. Jejich režim trvá přes 40 let, skoro přesně tak dlouho jako kdysi ten náš. Jenže íránské protesty zatím nemají úspěch a začínají se vytrácet z pozornosti světa.
Jan Fingerland

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Ve dnech, kdy jsme se dojímali nad 30. výročím Sametové revoluce, začaly Íránci třetí měsíc svého boje za vlastní svobodu. Jejich režim trvá přes 40 let. Skoro přesně tak dlouho jako kdysi ten náš. Jenže íránské protesty zatím nemají úspěch a začínají se vytrácet z pozornosti světa. Během těchto intenzivních týdnů se toho skutečně zdánlivě nezměnilo tolik. Lidé, zejména mladí, nadále chodí protestovat, bezpečnostní složky proti nim zasahují a oba tábory drží své pozice. Podle odhadů organizace hrana zahynuly více než čtyři stovky protestujících a podle oficiálních údajů několik desítek příslušníků bezpečnostních sil. Revoluční gardy a další ozbrojené složky stále častěji střílí ostrými. Mezi mrtvými jsou i ženy, mladiství a dokonce děti. Zatčených je asi 17000. Represe zesílila i proto, že soudy na pokyn shora vynesly už nejméně čtyři rozsudky smrti nad demonstranty, a to na základě obvinění z nepřátelství k bohu. Má jít o lidi, kteří použili během protestu násilí, byť třeba jen zablokováním dopravy nebo zapálení motocyklu. Odveta tady je tvrdá, ale zdaleka ne tak drsná, jako jsme viděli před 10 lety v Sýrii. Režim si chce uchovat image lidového zřízení, v němž problém dělá jen malá skupina nespokojenců. Protesty také nepřerostly do ozbrojeného povstání. Toho se chce vyvarovat i většina nespokojené společnosti, mimo jiné i se znalostí tragického syrského vývoje. I samotné protesty gradují. Podle některých zpráv demonstranti zapálili rodinný dům ajatolláha Chomejního, zakladatele islámské republiky. Podle rádia Farda se mezi mladými Íránci šíří móda shazování turbanu kolemjdoucím. Duchovním epicentrem odporu jsou univerzity a na podporu požadavků studentů formou otevřených dopisů vystoupili i někteří z vyučujících. Vedení školy nadále na straně režimu. Problém je, že hnutí je spontánní, nadále nemá žádného vůdce. Zmíněné tresty smrti zatím nevykonané, mají pravděpodobně za cíl nejen zastrašit nespokojenou část společnosti, ale také včas rozbít případné pokusy o krystalizaci odporu. Zatím se tady tato revoluce roku 2022 nepodobá té z roku 1979, proti níž lidé vystupují. Tehdejší islámská revoluce měla jasné vedení z exilu a dokonce i efektivní přenos informací, například i pomocí audiokazet. O tom, že situace se zatím neláme, vypovídá i skutečnost, že se od režimu neoddělily důležití političtí nebo bezpečnostní činitelé. Režim tady zůstává silný. Jedna podobnost s našimi listopadovými událostmi tu ale je totiž podpora ze strany celebrit včetně herců. Už nejméně tři významné herečky veřejně deklarovali podporu požadavkům protestujících například tím, že se nechali vyfotografovat bez šátku s nápisem, že na život svoboda, což je heslo současného hnutí. Nejméně dvě z nich jsou už ve vazbě. Podle některých názorů rozsah a závažnost současných protestů přesahuje ty zatím největší, jež se odehrály v roce 2009 po zfalšovaných volbách. Ty byly rozsáhlé, trvaly měsíce, ale nakonec vyšly do ztracena i kvůli tvrdým represím. Íránský režim i nyní pravděpodobně doufá, že protestující se nakonec vyčerpají. Jeho hlavní strategií je pomalé zesilování represí a vyčkávání. O tom, jestli se tento přístup vyplatí, se bude pravděpodobně rozhodovat ještě dalších několik týdnů.

Ostatní také poslouchají