Názory a argumenty
Ivan Štern: Zakažme otcům, aby vodili dcery k oltáři
Názory a argumenty
Plus
Někteří církevní představitelé, jak zaznělo na nedávném sjezdu švédských evangelicko-luteránských církví, se nechali slyšet, že by uvítali zákaz, aby otcové vodili své dcery na svatbách k oltáři. To, že otec přivádí dceru a následně ji předává do rukou budoucího zetě, je podle nich výraz patriarchálního pojetí rodiny.
Ivan Štern
Přepis epizody
-
Někteří církevní představitelé, jak zaznělo na nedávném sjezdu švédských evangelickou luteránských církví, se nechali slyšet, že by uvítal i zákaz, aby otcové vodili své dcery na svatbách k oltáři. To, že otec přivádí dceru a následně ji předává do rukou budoucího zetě, je podle nich výraz patriarchálního pojetí rodiny. Nehodí se do dnešního světa pyšnícího se rovnoprávností. Zatímco ženich obvykle doprovázen matkou jde svobodně. Nebyl stát pod otcovým rámě symbolizuje osobu podřízenou dosud hlavy rodiny otci, zanedlouho hlavy rodiny nově se rodící. Kdysi v dávné historii nevěsta představovala navíc předmět koupě prodeje. Dodnes jsme tomu svědky v muslimském světě. Švédy to zrovna trápit nemusí. V jejich tradici jdou ženich nevěstu k oltáři bez doprovodu společně. Přesto není náhoda, že nápad obecně zamezit letité tradici doprovázet nevěstu otcem vzešel právě z řad luteránských kazatelů. Tridentský koncil roku 1645 v reakci na zrod protestantství vyvolanému Martinem Lutherem mimo jiné znovu potvrdil, že manželství je nezrušitelná svátost uzavíraná před samotným Bohem. Zatímco právě Martin Luther no označil manželství za sice užitečnou instituci, rozhodně ale ne za nějakou nedotknutelnou svátost. Otevřel tak nejen možnost svazek manželský rozvázat, ale učinil tak jeden z mnoha kroků, které nakonec vedly ke zrovnoprávnění žen. Těžko bychom asi hledali doklady toho, kterak jsou dnes nejen ženy ve Švédsku, ale i v jiných evropských zemích nerovnoprávné. Abychom měli nutkavou potřebu symboliky těchto kdysi praktikovaných nerovností, promítajících se dodnes do hlavy rituálů, nejen do toho svatebního, nutně odstraňovat. Už dávno ta symbolika, kdy otec předává vládu nad celou svému nastávajícímu zeťovi. Před oltářem anebo jen před šerpou místního starosty, nutně nemusí platit. Její význam časem vyprchala anebo se dávno změnil. Nemusí nezbytně. O předání a převzetí vlády nad nezdárnou dcerou, může jít pouze o předání a převzetí odpovědnosti za bezpečí nově se rodící rodiny. Je otázka, zda tento zvyk, ač nepochybně může mít jiný výklad, než zatím tvrdí tradice je nutné zakazovat. Rozhodně stojí za tou se nad ním zamyslet. Stejně jako bychom se měli zamýšlet i nad jinými zvyky od předků přebíranými, aniž jsme si nikdy vědomi jejich původních obsahů.
