Názory a argumenty
Ivan Štern: Ve špatnostech extremisty nedoženeš
Názory a argumenty
Plus
Evropská kultura má za samozřejmé, že se zdejší lidé solidárně ujímají uprchlíků, vyháněných ze svých zemí důvody politickými, někdy jen důvody ekonomickými. Za prací se lidé stěhovali odnepaměti. Kam přišli, byli zpravidla vítáni jako lidé potřební. To všechno se v posledních letech změnilo.
Ivan Štern
Přepis epizody
-
Evropská kultura má za samozřejmé, že se zdejší lidé solidárně ujímají uprchlíků vyhnaných ze svých zemí. Důvod politickými, někdy jen důvody ekonomickými. Za prací se lidé stěhovali od nepaměti. Kam přišli, byli zpravidla vítáni jako lidé potřební. To všechno se v posledních letech změnilo. Vysvětlovat rostoucí nechuť k přistěhovalcům následnickým výstřelky lidí sice s nimi podobného původu, avšak pochybného náhledu na život, se sice nabízí jako srozumitelné objasnění problému, rozhodně ale nestačí až politická síla, která výstřelky dokáže opakovaně natolik nafukovat, až je veřejnost začne vnímat jako něco obecně platného, odvede ten potřebný a podstatný kus práce. Zrodilo se rovnice přistěhovalec = terorista do posledního prášků. Je z ní vytloukat politický kapitál a rozšířen strach, myslím přehánění se stali lidé jako Tomio Okamura, Alice Weidelová, Herbert Kickl, Georgie Meloniová anebo Viktor Orbán. Strachem, který po sobě zanechávají, dovedou zasáhnout značnou část veřejnosti a získávají tak na politické vážnosti a věrohodnosti. Kickl, Orbán a Meloniová dnes šéfují vládám. Alice Weidelová má našlápnuto k tomu, aby její strana Alternativa pro Německo se stala v parlamentu druhou nejsilnější z původní snahy postupně měnit Evropu v otevřené společenství, které dokáže vstřebat i jinakost mimoevropských kultur. Vyjádřeme naposledy Angelou Merkelovou výrokem zvládneme to se stala noční můra demokratických politiků namísto hledání způsobů, jak být v politice přesvědčivější a zůstat demokratem. Díky myšlenkovým zkratům mnoho z nich raději sáhlo po nápodobě extremistů, majíce za to jsou-li extremisté úspěšní, musí být i oni úspěšní. Jen jim je záhadou, jak to, že se tak neděje. Jako učebnicový příklad poslouží nejnovější přístup německých křesťanských demokratů vedených Friedrichem Merzem. Ve srovnání se svou předchůdkyní Angelou Merkelovou otázku utečeneckou převrátil naruby. Uprchlíci mají být vráceni hned na hranicích, ať se s nimi trápí země sousední. Nejlépe bude, když o azyl v Evropě požádají mimo Evropu. A tam i vyčkají, jak jejich věc dopadne. Bezmála doslova to opsal od alternativy. Dokonce se uřekl, že by se nebránil, kdyby v parlamentu alternativa spolu s ním i hlasoval a jemu nejspíš jedno, že by tak legitimizoval její v jádru nelegitimní konání, že by ublížil i demokratické podstatě vlastní strany. Výrokem namíchl svého možného koaličního partnera po únorových parlamentních volbách zelené. Riskuje tak spíš ne dohodu než dohodu s nimi, a ublížil by proto i samotné německé demokracii. V každém případě si veselou notu opět za hudbou. Extremisté jsou vždy o krok napřed. Místo pojmu emigrace razí nyní pojem, a to je migrace.