Chvilku to vypadalo, že horká fáze války mezi Ruskem a Severoatlantickou smlouvou je nevyhnutelná. Na polské území dopadla raketa. Zabila dva lidi. Zatímco Polsko, USA či samotné NATO byly v prvních komentářích velmi zdrženlivý, čeští politici měli okamžitě jasno, že jde o ruskou provokaci, na kterou musí přijít pádná odpověď. Naštěstí v obraně Ukrajiny mají větší slovo Poláci a Američané než Češi, takže jejich umírněnost a profesionalita zabránila nebezpečné blamáži. Ukázalo se, že s velkou pravděpodobností šlo o výstřel ukrajinské protivzdušné obrany. Reakce českých politiků, ale i mnoha novinářů a osobností veřejného života ukázala, jak nebezpečné jsou sociální sítě, když Oni vládnou vám, nikoliv vy jim. Ministryně obrany Jana Černochová okamžitě po neštěstí napsala, že bombardoval ruský terorista Vladimir Putin. Další ministr silového resortu, šéf vnitra vít Rakušan odsoudil ruské vraždění v Polsku. A třeba šéf TOP 09 Jiří Pospíšil sice měsíce úporně mlčí ke své roli v korupční aféře dozimetr, ale v tuto chvíli jako znalec raketových systému okamžitě měl jasno, že NATO musí tvrdě a nekompromisně reagovat, aniž by byl schopen dodat, co si pod tím vlastně představuje. Obava, že o něco velmi podstatného přijdou. Okamžitě pobláznila i prezidentské kandidáty a ti se jali vydávat silácká prohlášení. Z nich nakonec svou odbornost prokázal jen bývalý čelný představitel NATO Petr Pavel, který vyzval k umírněnosti a vyčkání na další informace. Zatímco v Česku se takto rozdávali 1000 lajků za nebezpečné dezinformace, Polsko se zachoval příkladně. Stát zafungoval, sešla se vláda, Bezpečnostní rada, rychle se vše vyhodnotilo a polští politici se mezitím zdrželi mnoha výroků, které je jistě svrběly na rtech i displejích mobilů. Profesionálové. Jeden by čekal, že se čeští politici především z vedení silových klíčových resortů za svou unáhlenost omluví. Ale to zdejší politici neumí. Černochová a další se raději zaplétají do zákrut výrokové logiky, že kdyby Rusko dnes zaútočilo na Ukrajinu, Ukrajina by se nebránila, a proto za polské neštěstí může stejně Rusko. Už naše sympatie vůči hrdinnému ukrajinskému boji mohou být sebevětší, ale není radno si kvůli tomu začít vymýšlet. Je absurdní, že vláda nyní dává dohromady pravidla tzv. strategické komunikace, aby stát dokázal občanům srozumitelně a v pravdivém kontextu vysvětlovat své základní cíle. Krizích, je to pak dvojnásobně naléhavé. Čemu to ale celé je, když politici i další osobnosti veřejného života neumí ani to základní, tedy vycházet jen z ověřených informací. Za klidných časů by asi pár dezinformací moc nevadilo, ale když během války siloví ministři bez jakékoliv rozvahy a vládní koordinace šíří spekulace a bludy, tak to už zůstává rozum stát.