Česko jde v posledních letech z krize do krize, takže politici opakovaně vyzývají k soudržnosti celé společnosti. To je zcela správné a záhodné. Problém však je, že jim nikdo nevěří. Centru pro výzkum veřejného mínění vydalo dost devastující průzkum naši důvěry ústavním institucím a některým číslům se nechce ani věřit. Jistě, když jsou krize, je vždy více naštvaných lidí, ale aby s politickou situací bylo spokojeno jen 14 % lidí. To je i na Česko extrémně. Naposledy tak naštvaná byla republika za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2017, během jedné z nekonečných vládních krizí s ANO. Pro horší výsledky se pak musíme vrátit až do doby vlády Petra Nečase. Jak je možné, že Česko tak nespokojené? Samozřejmě válečná energetická, uprchlická inflační vás ještě 10 dalších krizí, na co žijí životy. Na druhou stranu ale můžeme čerpat jisté zadostiučinění z celoevropské solidarity s Ukrajinou a naší schopnosti pomoci vlně běženců před válkou. Nejspíše tak za mimořádně nízkou spokojeností je dlouhodobá devastace jednotlivých center moci v této republice, což se nyní v tu nejhorší chvíli sčítá. U Pražského hradu je to bez debat. Každý z končících prezidentů byl na závěr své vlády už pramálo populární, ale Miloši Zemanovi se nekonečnou sérií ostud a ústavní chyb podařilo prorazit. No, důvěřuje mu jen 28 % lidí a ta čísla se mnoho nemění. Tak hlubokého propadu docílil jen na chvíli Václav Klaus se svou nepochopitelnou amnestii v roce 2013, ale to šlo jen o krátký výkyv. Zato Miloš Zeman se už měsíce pohybuje v suterénu důvěry a po milosti pro svého spolupracovníka Miloše Baláka už asi prezidenta přestal věřit i ten největší příznivce. Důvěra v prezidenta tak nyní bolestně chybí, protože právě teď by měl spojovat společnost a klidní ty, jako to dělají hlavy státu v okolních zemí. Vláda si bohužel nevede o nic lépe. Také jí důvěřuje jen 28 % lidí. To je strašně málo, a to i v těžkých časech. Snad se nevrátíme až do času předchozího premiéra za ODS, který dokázal důvěru kabinetu srazit až na 11 %. Moc dobře si nevedou ani zákonodárné sbory v PS. Do klesala na čtvrtinovou podporu, Senátu důvěřuje třetina. Chmurná čísla ovšem platí jen pro centrální politiku. Důvěra obecním zastupitelům starostům je naopak stabilně vysoká třípětinová. Špatně si nevedou ani hejtmani a krajská zastupitelstva. Pro centrální politiky je to celkově opravdu krutá vizitka. Jen příkazy a zákony se přitom v krizi vládnout nedá. Je třeba mít pro vládní a sněmovní politiku i silnou podporu obyvatel. No a ta není co dělat. Buď i politici rozhodným řešením krize rychle získají zpět, nebo by alespoň měli čím dál častěji své kroky vysvětlovat po boku starostů a hejtmanů. Ti jsou stále pro občany důvěryhodní a mohou zaštítit i mnohé nepopulární kroky, kterých se jistě ještě v této krizi dočkáme.