Mým poněkud pochybným koníčkem se stalo v uplynulých letech sledování ruského uměleckého braku. Nejsem v tom obzvlášť úspěšný, protože braku je nepřeberné množství a já na všechno nestačím. Nicméně nějaké úspěchy jsem přece jen zaznamenal. Stály. Čtenáři a posluchači těchto komentářů si možná vybaví text starý téměř pět let, v němž jsem přiblížil ruský seriál velvyslanectví. Byl to dokonalý obrat. Zároveň posloužil jako autentická ilustrace imperiálního myšlení, které už v roce 2018 bylo v Rusku převládající a z něhož vyvěral vztah Moskvy k seriálové zemi, která až příliš nápadně připomíná Česko jako k své dočasně ztracené kolonii. V poslední době probíhá moje konzumace ruského braku ve dvou liniích. Jednak poslouchám béčkové detektivky, jednak se čas od času podívám na béčkové seriály. Detektivní. Především žánr jsem si vybral záměrně, protože se autoři krimi nezdržují uměleckými ambicemi a současně zrcadlí stav zpravidla provinčních měst a obcí, v nichž se děj odehrává. Až fascinující je v těchto dílech jedna věc, která je zároveň spojuje. Není to samotná zápletka kolem zločinu, která málokdy překvapí. Jde o styl u tamního života, kde ji nikdo nepochybuje, že existuje obrovská nerovnost mezi nadřízenými a podřízenými, bohatými a chudými bandity, a ne bandity. A přitom nikoho ani nenapadne protestovat proti základnímu principu tohoto života, který s ní silnější má vždycky navrch zákon nezákon. Podřídit se, nebo bude po tobě. Jedna kniha mě ale v minulých dnech zaujala nadobyčejně. Je to na pokračování. Autor používá pseudonym Viktor Gerža. Vinu a vypráví. Představte si svůj příběh někdejšího sovětského důstojníka, který se stal úspěšným regálem GRU ve Spojených státech. Není tady dost místa na podrobnou analýzu textu, ale stála by za to, kdyby chtěl někdo přiblížit psychologii jedinců, kteří dnes tvoří agresivní politiku Ruska a začali válku proti Ukrajině a celému svobodnému světu. Ve zkratce lze o této publikaci, která je zjevným pokusem přesvědčit ruské čtenáře, jak vypadá západ a jak slavní jsou ruští špioni, říci, že její autor, ať je jím kdokoli, šíří stereotypy, které jsou dnes přítomny v celém ruském veřejném prostoru. Namátkou USA řídit celý svět a jen Rusko se jim dokáže postavit správně. Američané stejně jako správně Rusové nenávidí všelijaké černé, žluté a gaye. Je jedno, jestli je někdo Litevec, Gruzínec nebo Ukrajinec, protože všichni jsou to Rusové a milovali Sovětský svaz. Správná Ruska. Žena s nadšením spí s Američany, které vlast v podobě GRU potřebuje vytěžit atd.. Jednou jsem se však i zasmál. To když autor nelegál a podplukovník k. E r. U. Kterých to skrýval před svou Rudolfovskou litevskou manželkou. S ní dostane přiznání, že je Mallorku ruské vnější rozvědky. To už vypadalo jako béčko v americké bijáky, ale autor to myslel upřímně.