Trvalo týdny, ne-li dokonce měsíce, než se západ rozhoupal dodat napadeny Ukrajině tak důležitou zbraní jako tanky. Dodávky těžkých obrněnců se při pohledu na současný stav na bojišti, charakterizovaný až na výjimky statickým přetlačováním, nemusejí zdát důležité. Jejich význam však obratem vzrůstá v diskusích. Buď o chystané ruské ofenzivě, která by mohla mít za cíl zabrat co nejvíce území, která loni dokázala osvobodit ukrajinská armáda. Anebo naopak v debatách, zda Ukrajinci budou na jaře schopni podniknout útok, kterým by získali co nejvíce z toho, oč je od roku 2014 Putinův režim svou válkou připravil. V dnešních úvahách je třeba připomenout, jak překotný byl vývoj od loňského 24. února. Tehdy na západě zaskočeným neomaleností ruského přepadu nebylo ani pomyšlení, že by Ukrajině dodal něco více než například protitankové střely Javelin. A v Německu, kde kancléř pod dojmem Putinovy války vyhlásil radikální změnu ve strategickém uvažování. Maximum možné pomoci představovali přilby nebo neprůstřelné vesty. Až později dorazili z Francie houfnice Cézar a ze Spojených států rakety háj Mars. Nyní ohlášené dodávky tanků naopak z Německa, které svolí, aby je Ukrajině poskytly i další země. V porovnání se stavem před ještě několika měsíci představují skoro Koperníkova hezký obrat. Tento obrat provází přinejmenším jedno důležité, ale v prvé řadě je třeba zmínit otálení Německa, které padá na vrub v prvé řadě na účet kancléře Olafa Scholze. Kvůli němu vyšla poprvé od loňského útoku na jihu nejednota mezi západními spojenci, kterou s potěšením zaznamenali v Kremlu, kterou si patřičně vychutnal a jemu podřízená média. Podvojná role připadla americkému prezidentovi Joeu Bidenovi, který se hodně zasazoval o udržení západní Svornosti. Nakonec však i on sám, navzdory váhání některých domácích politiků souhlasil s dodávkami tanků a Brahms, i když si musel být vědom nemalých komplikací, protože na rozdíl třeba od německých leopardů nepoužívají běžné palivo a jsou vysoce náročný na údržbu. Příběh o tancích je jednou z kapitol z delšího dosud neuzavřeného příběhu z Ukrajiny. Samozřejmá slova díků doprovodil další logicky znějící požadavek, aby západ dodal také bojové letouny. Konkrétně se mluví o amerických F-16 z krachu, kterých by mohlo být hodně k mání, když je řada zemí nyní hodlá nahrazovat modernější my s třicítkami tady bude rozhodování mnohem komplikovanější. Například kvůli obavám, že by se sestřelené kusy mohly dostat do rukou ruské armády, anebo proto, že ukrajinské letectvo má k dispozici menší letiště s kratšími vzletovými drahami. Kvůli tomu všemu dodávky F-16 teď vypadají takřka nemožné. Jenže před pár měsíci se za stejnou bernou minci považovali úvahy, že by s Ruskem napaden a Ukrajina se dočkala západních tanků.