Málokdo má tak široké povědomí o ekologii jako můj dnešní host. Původní profesí je to vědec, přesněji půdní biolog. Zároveň je to ekolog, který působil ve vedení České inspekce životního prostředí. Je to také politik, protože byl ministrem životního prostředí a odtamtud zamířil do evropských struktur, kde pracoval ve vysokých pozicích v Evropské komisi. Pak se přesunul do diplomacie, ovšem jeho srdce zůstalo nadále zelené. A navíc je sám filmař, takže už několik let působí jako prezident vůbec nejstaršího mezinárodního festivalu filmů s ekologickou tématikou. Onen festival se jmenuje eko film a jeho prezident Ladislav Miko je hlavním hostem naší dnešní na túry o Evropě, filmech, ekologii a našem smýšlení. Inspirativní poslech vám přeje Markéta Ševčíková. Na tu no a my vás srdečně zdravíme z Brna, milí posluchači, jemuž se přezdívá hlavní město tuzemské ekologie. A to nejen proto, že tady sídlí několik ekologických nadací a environmentalistika se tady učí, ale také proto, že právě v Brně našel svůj domov Mezinárodní festival eko film. Letos se konal už po 48.. No a prezidentem tohoto festivalu je právě můj dnešní host a průvodce Ladislav Miko. Dobrý den. Dobrý den. Když člověk pracuje v tom svém oboru, když je biolog, když potom se stane pracovníkem na České inspekci životního prostředí, když poté postoupí do politiky, tak každé to prostředí mu otevře nový obzor. Ono se asi docela liší to, jak jste vnímal otázky udržitelnosti jako půdní biolog a jak je vnímá?

Týdnech. To je dobrá otázka. Já začnu tím, co se změnilo od té doby. Tak především to vnímání toho, jak strašně je důležité a potřebné, aby někdo, kdo má tu řekněme odbornou zkušenost, byl součástí té politické diskuse. To se ukazuje a stále je to pravda, že když to zůstane jenom na úrovni diskusí, tak celá řada věcí se prostě řeší polovičatě anebo velmi povrchně a má potom negativní, nechtěné dopady. Klasickou ukázkou je diskuse o biopalivech a o tom, že je budeme politicky podporovat a pak zjistíme, že nám to dělá ještě větší škodu zase někde jinde, třeba v té biodiverzitě. Takže to poznání té potřeby té odbornosti a na druhou stranu té velké nechuti lidí, který tu odbornost můžou přinést, l se vůbec stát součástí toho politického dění. Mnozí vědci sice vnímají, že je důležité, aby k tomu přispěli, na druhou stranu se nechtějí tímto ušpinit a potom to v tom politickém diskursu může chybě.

No, já když se podíval na to, jak vnímají otázky udržitelnosti lidé uvnitř Česka v současné době, když srovnám výsledky nejrůznějších průzkumů veřejného mínění, tak ono se tomu docela liší od toho, jak jsou vnímány z pozice evropské. A vy jste dlouhá léta fungoval v nejvyšších strukturách EU a Evropské komise, tak v čem je ta základní disproporce? V čem my toho ví, čím?