Stojíme na začátku nového roku a to je čas udělat předsevzetí. Tedy závazek, že v tom roce 2020 uděláme něco, co náš život změní výrazněji než jen běžně. Následující minuty budeme na plusu věnovat těm dobrým i špatným nápadům, které ovlivňují nejen celou společnost, ale především její ekonomickou oblast. Ve studiu vítám makroekonomického stratéga ČSOB, filozofa Tomáše Sedláčka. Dobrý den. Dobrý den. A dodám, že působí na Metropolitní univerzitě v Praze a na Univerzitě Karlově. Obohacující poslech přeje vám Václav Pešička Leonardo. Plus.

Tomáši, jaké předsevzetí, pokud to není úplně tajné, jste si do nového roku dál vy? Co je pro vás to, co si stojí dát za předsevzetí do nového roku? Nemusí to být tento rok, může to být například i nějaký minulý, něco, co bylo opravdu dobré. Honosného. A řekl jste, to bylo fakt fajn předsevzetí.

Minulý rok jsem si dal předsevzetí, že nebudu utíkat na letištích, protože se u toho člověk zpotí a pak je to nepříjemný dlouho dobu sedět. Takže chodím včas na letiště. A toto moje předsevzetí se jaksi přelilo i do mé snahy chodit včas víceméně všude, protože to je taková moje špatná vlastnost, že asi neumím pořádně odhadovat čas a a prostě se zpožďují o pět minut nebo o sedm k těm předsevzetím, to je vlastně hrozně taková ošemetná věc, protože ty předsevzetí tímto způsobem, jak jistě posluchači sami na své vlastní kůži zjistili, nefungují. Člověk se se mění velice těžce a je to vlastně vidět i v průběhu jaksi institucionální změny. Ano, já mám, nemám naději v to, že se lidi stanu lepším, ale mám naději v tom, že instituce má se staneme lepším. Když kdybych chtěl být hodně přísný, tak bych dokonce mohl možná úspěšně argumentovat, že dnešní společnost křesťanštější, než byla prvotní církev krátce po úmrtí Ježíše. My se staráme o o slabé, o staré a nemocné a dáme to úplně automaticky. Ale i ty instituce nedokážeme dodržovat. Hezkým příkladem jsou maastrichtská kritéria, kdy si Evropa několikanásobně řekla, že nebude mít větší deficit než tři % HDP. A málokteré zemi se to daří plnit. To samé, co se týče celkového dluhu, tam jsem se taky za bílého dne v kravatách a v bílých košilích s čistými zuby a při plné příčetnosti navzájem slíbili, že nebudeme mít v Evropě vyšší dluh než 60 % HDP. A to se v posledních letech nedařilo ani Německu. A je to zajímavé i vlastně ve Spojených státech amerických, kde tedy nemají pochopit minimalistická kritéria, ale mají dluhový strop. Tomu říkají to je zase jejich předsevzetí, že se nebudou zadlužovat víc než jistá nominální částka, tak za posledních 15 let jsem to podařilo splnit jednou čtrnáctkrát překročily ten svůj vlastní závazek.