Smuteční průvod včera v Londýně doprovodil rakev s ostatky britské královny Alžběty druhé z Buckinghamského paláce do sídla parlamentu Westminsterského paláce. Veřejnost se tam naposledy může rozloučit s panovnicí, a to do 19. září, kdy se uskuteční státní pohřeb. Pane doktore, smutný. S čím vy si spojujete Alžbětou druhou?

Tak Alžběta druhá určitě je fenoménem našich životů i mého života, protože skutečně já patřím mezi ty, kteří když se narodily, tak ona už byla v plném lesku, tedy britskou panovnici. A a pamatuji si, že byla složena skladba alžbětinská se armáda, kterou jsem jako asi pětiletý kluk jako velice miloval, protože byla krásně napsaná. A to byl vlastně moje první setkání s Alžbětou. Já jsem ji osobně nepoznal, ale znám některé členy její rodiny a celkem samozřejmě Londýn. Jsem tam často. Anglie nazvu ve zajímá. Je toho mnoho, ale já zkusím říct teďka. A mnoho se toho, taky teďka říká, je to doba, kdy se prostě mluví vzpomínky nebo prostě všechny možné po postřehy. Tak já bych nechtěl teďka mluvit o její lidovosti ani o její zase majestátnosti a vznešenosti. To všechno jsou ty známé věci. A je to pravda. No, nám se prostě pro tendru zřejmě narodila a tak je. Podle toho to dopadlo. Takže úžasný, naprosto úžasný. Já bych chtěl říct asi dvě věci. Skutečně ten talent, ten pocit, ten pocit povinnosti, který u ní opravdu byl až do smrti, kde ona opravdu ještě provedla ty dva státní akty a pak tady prostě zemřela. Takže si toho možná ani nevšimla, že umírá, protože prostě proto, že prostě držela, držela tu lajnu a držela prostě do poslední chvíle teda hlavu vzhůru, což je samo samo o sobě důkazem toho, že to byla neobyčejná, neobyčejná žena jako člověk. No ale to, co bych chtěl říct, asi důležité, co je pro nás velice důležité jako její odkaz, je to, že to nebyla naše panovnice, byla to britská panovnice, byla to byla ta představitelka britského společenství národů, společenství národů čili pozůstatku britského impéria.

A chtěl bych říct, že všechno je všechny její kočáry, čelenky, zlaté toalety a Rolls-Royce se. A toto všechno bylo naprosto účelně a racionálně zapojeno do služby myšlenky, a to za to jest do služby. A teď to řeknu v pořadí její rodiny, feudálové, její rodiny, její země, jejího národa a jejího společenství národů. Toto byl její job, toto byl její program a toto ona opravdu stoprocentně sledovala. To znamená, jestli máme jsi mi je vzít něco pozitivního z odkazu Alžběty druhé? Tak je to určitě to, že v každé chvíli, a to přitom ve velmi složitých chvílích. Tak Británie těch 70 let prošla obrovskými změnami a taky velkým úpadkem. Samozřejmě to všechno ona nějakým způsobem překonávala, spolu s tou zemí vytvářela nějaké nové alternativy. Čili my taky dneska máme složitou situaci. My taky nevíme úplně, jak dál my taky máme před sebou těžkou zimu atd.. Poučme se z toho, že prostě ona měla za úkol tu zemi reprezentovat, ty lidi, povzbuzovat a integrovat teda ten politický zájem. A toto nám chybí. Je, toto potřebujeme my, taky. Takže to je Alžběta druhá.