Letošní zasedání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu se konalo pod mottem obnovování důvěry. Uskutečnilo se totiž v nejsložitějším geopolitickém a ekonomickém kontextu za posledních několik desetiletí. Jak v úvodu davoského fóra řekl jeho prezident George Bende. Souhlasíte s tím, paní Švihlíková? Zažíváme nejsložitější období posledních dekád.

Ano, každá generace má asi pocit, že ta doba, ve které žije, není úplně snadná, že čelí řadě řadě výzev. Ale je pravda, že téma mnoha krizí se prolínalo už tím minulým. Davu. Jsem tady jsme dokonce před rokem zhruba hovořili o tom pojmu poli krize. Tentokrát se hovořilo o mnoha krizích. Někdo dokonce hovořil mezi čtvrtou kolumbijský prezident o civilizační krizi, ale ten kontext byl celkově jiný. Já bych řekla, že většinou se tam a prolínalo to, že toho řešíme tolik najednou, že to nedokážeme dost dobře, možná ani vnímat a analyzovat. A hlavně se řešilo téma omezených zdrojů, což nejsou jenom peníze, ale taky čas. Mimochodem, a tím pádem, ať už ta debata byla skoro v čemkoliv, tak se vždycky nějak dostala k otázce priority. Za co to znamená vybrat si, co vlastně z těch problémů je nutné řešit ihned, co třeba vůbec řešit nemůžeme nebo neumíme a jaké zdroje na to alokujeme. A tam samozřejmě ty rozdíly byly poměrně poměrně výrazné i samozřejmě tom vnímání těch priorit, zejména mezi mezi tím tzv. severem a jihem, což je další členění, které bylo velmi významné. My známe ještě takové dělení západ východ, ale z těch současných debat vyplývá, že mnohem silněji je vnímáno to rozdělení sever jih, přičemž nejde o geografii, bych.

Podotkla. Je to geopolitické rozdělení. I tím severem se myslí a ty, řekněme vyspělé bohatší země a tím jihem ten zbytek, ten globální jih a různé velmoci se samozřejmě různě nárokují, kdo bude mluvčím toho globálního jihu. Třeba Indie se v tomto ohledu velmi intenzivně hlásí o slovo a není divu, že i přímo jeden z panelů se jmenoval propast mezi severem a jihem, který mimochodem velmi velmi zaujal. A takovou třetí rys, který mi přišel hodně signifikantní, že tentokrát si organizátoři dali práci pozvat tam i osobnosti, které by se tam dříve nevyskytovaly. Ono to bylo hrozně vidět na tom minulém Davosu, kdy už to mělo tu podobu jako my, chlapci, co spolu mluvíme, a nikdo jiný. No, bylo to až nudné, protože tam všichni jako tak nějak si kývali, aby se utvrzovali, že si všichni myslí jaksi uvědomělé totéž. Tak tentokrát se to dost překlopilo a byly tam i zástupci, kteří by asi dříve nebyli pozváni. RAM jenom pár příkladů. Byl tam íránský ministr zahraničí. Měl speciální, ne že by na něj valí Zakaria byl nějak zvlášť. Mi líto, co říct nedá, ale rozhodně dostala prostor.