Impozantní zvířata. A Kozub. Divoké koně a pratuři bolí před 100 roky s účastí české přírody. Dnes jich můžeme v ČR vidina 15.. Místa, kde žijí v rezervacích provozních v Milovicích založil v spolupráci s vejci z Akademie věd před domácími rok mi Dalibor Dostál, ředitel neziskové organizace Česká krajina, co ukazuji vědecké výzkumy a taky v plánu na krajinu má návrat velkých byly nažral a je o tom se budeme rozprodávat hovorech. Od mikrofonu vás zdraví Tatiana Čabáková.

Dalibor. Vítejte v hovorech. Dobrý den. Vy jste vystudoval politologii a pracovali jste jako novinář. Šéfredaktor celostátní redakce je dělník. A co se udělalo? Žestě opustili kariéru novináře a šéfredaktora a byl jistě se na cestu ochrany přírody.

Já jsem se vlastně vrátil k tomu, co jsem měl vždycky rád, kam mě to vždycky táhlo, ale k čemu jsem se nedostal na první dobrou, protože vždycky jsem měl rád přírodu. Vždycky jsem měl rád velké kopytníky. Velmi rád jsem jezdil do safari ve Dvoře Králové, dívat se na zebry, antilopy do pražské zoo, dívat se na koně pro Valského. Ale když jsem se rozhodoval na střední škole o svém budoucím povolání, tak to bylo na začátku 90. let. Byla to doba, kdy krachovala zemědělská družstva a já jsem vlastně zrušil plány na studium veteriny, protože v té době bylo spousta veterinářů bez práce, takže jsem nechtěl rozšiřovat řady nezaměstnaných. A tak jsem se dal na studium druhého oboru, který mě zajímá, a to byla politologie. No a potom přes psaní článků o ekonomice, ale také o přírodě, jsem se dostal k tématu mizení motýlů. No a to mě zaujalo, protože jsem si pamatoval takovou zasutou vzpomínku z dětství. Když jsem běhal na loukách v okolí malé vesničky Veselí nedaleko Mohelnice, tak rodiče vzpomínali, že za jejich dětství tam bylo spoustu pestrobarevných motýlů modrásci, žluťásci, zatímco já jsem tam viděl bělásky a další 2 3 nejběžnější druhy motýlů. No a tato vzpomínka se mi oživila, když jsem psal články o přírodě, začal jsem se tomu tématu věnovat. No a nestačilo mi takové obvyklé vysvětlení vědců, že motýli ubývají proto, že lidé v krajině už jinak hospodaří, že babičky už nechodí vyžínat meze. Ale pořád mi v hlavě vrtalo, že člověk v té přírodě už musel napodobovat něco, co předtím a zajišťovali přírodní procesy. A tak jsem si sám pro sebe došel k tomu, že to musely být divocí koně, zubři a pratuři. No a když jsem to zavolal vědcům, se kterým jsem jako novinář psal články právě omezení motýlů, tak ty se tomu překvapivě nevysmáli, ale řekli mi, že to je nový vědecký pohled na vývoj přírody v ČR a v celé Evropě, že zkrátka ta stáda velkých kopytníků vytvářela vhodné prostředí pro květiny a motýli. No a mně to udělalo takovou radost, že jako laik amatér jsem selským rozumem došel k něčemu, co věd a Novy vybádala, a ještě to nebylo nikde publikováno, že jsme nejdříve začali to téma popularizovat a mysleli jsme si, že se toho chopí nějaká existující ochranářská organizace. No a protože se toho nikdo nechopil, tak jsme založili českou krajinu a vrhli jsme se do návratu velkých kopytníků sami.