Hovory

Poválečná architektura není pouhý brutalismus. To by byla zjednodušující nálepka, vysvětluje rapper Vladimir 518

Hovory

Plus

„Projekt Architektura ČSSR 58–89 není primárně o prefabrikovaném typu architektury, není o panelácích, ale víc o stavbách kreativních, solitérních až ikonických,“ vysvětluje Vladimir 518. Právě na základě jeho námětu pak režisér Jan Zajíček natočil nový dokument.
Petr Vizina

1. října 2024, 22:40

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Do kin vstupuje vůbec první film, který uceleně mapuje československou architekturu druhé půlky 20. století. Brutálně krásné, ale brutálně opomíjené, říkají o stavbách vzniklých mezi roky 58 až 89 tvůrci snímku. Z veřejné debaty se přitom zdá, že ty komunistické baráky, jak se někdy přezdívá brutalistní architektuře, pošleme k zemi obchodní dům Ještěd v Liberci nebo pražskou budovu Transgasu už si skutečně můžeme prohlédnout jen na fotkách. Působí jako ironie, že své zastánce našla brutalistní architektura v tvůrcích spojených s tuzemskými hip hopem a graffiti, tedy kulturou městských sídlišť postavených u nás ve stejné době, jak se hip hop zamilovali do architektury, na kterou by podle všeho měli nadávat. Mými hosty jsou tvůrci filmu architektura ČSSR 58 až 89, režisér Jan Zajíček a hudebník Vladimír 518. U poslechu vás vítá Petr Vizina.
Pánové, vítejte, děkuji, že jste přišli.
Dobrý den. Dobrý den. My se budeme bavit o něčem, co říkal jsem si vy jste vlastně měli nesnášet, protože když člověk vyroste na sídlišti, tak by měl mít vlastně této architektury funkční a funkcionalistické plné zuby. Ale u vás tak není. Jak se to stalo?