Hovory

Na psychologa si musí školy finance shánět samy. Proto se snaží minimalizovat jejich úvazky, říká školní psycholožka Hronová

Hovory

Stránka pořadu

Plus

Jana Hronová pracuje jako školní psycholožka už 17 let. Začínala v době, kdy byla její profese horkou novinkou a kdy si pedagogové neuměli představit, jaká má být role psychologa ve škole a jak jim může pomáhat. Trvalo léta, než ji kolegové-učitelé začali akceptovat. Na rozdíl od dětí. Ty si k ní našly cestu hned. Dnes se zaměřuje na práci s oběma skupinami.
Tatiana Čabáková

24. listopadu 2022, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Hlavní téma dnešních hovorů budou děti a jejich problémy. O svoji práci se jim věnuje psychologická Jana Hronová, která s nimi pracuje. Něj LN škole a jako školská psychologická, ale i v instituci primární prevenci. Je v Ostravě, kde se věnuje dětem a mladým lidem, který už mají o svých mladých beků velké problémy. Od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.
Jano, vítejte v hovorech. Dobrý den. Vy jako psychologická pracujete v té jižní na věc celých pracoviště, takže to střídat. Nicméně jako školská psychologická pracoviště na základní škole v Uničově už okolo 20 roků, kdy jsme se dohadovali na tento rozhovor a bavili jsme se o tom, co všecko rodiče tak s těmi povede-li, že právě v práci školský psychologicky má cena je na co je? Že mátě Pražanů silnou vášeň. Co je na té práci pro vás také zájem? Ale ta vášeň plyne především z toho, že když jsem začínala, když jsem nastupovala do škol jako školní psycholog, tento obor, tato odnož byla opravdu v plenkách. Existovalo pár škol, které školního psychologa měli a existoval projekt, který zajišťoval podporu těmto psychologů z evropských fondů a vlastně ta vášeň jako vyplynula časem z toho, jak jsem se opravdu snažila jako probojovat v rámci školství, jak jsem se snažila prosadit tu profesi, jak jsem se snažila obhájit tu svou roli ve škole až do tohoto místa, kdy školní psychologové jsou v podstatě poměrně běžnou součástí základních i středních škol a já mám jako velkou ambici, aby můj obor nebo nebo vize, který, který prosazuji, aby měnili školství. Když to řeknu takto odvážně. Jsem taková odvážná pěti. Po 20 letech. Možná na to mám trošku práva.
No a v čem teda mají mít to školství?