Host Radiožurnálu

Domácí vzdělávání přináší dětem hodnoty, které ve škole nedostanou, říká pedagožka Kašparová

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Host Radiožurnálu

Radiožurnál

Rodiče se k domácí výchově svých dětí rozhodují ze čtyř hlavních důvodů, říká Irena Kašparová, vysokoškolská pedagožka a autorka knihy Průvodce domácím vzděláváním v České republice. Ona sama se k domácí škole rozhodla, protože to jednoduše chtěla zkusit jinak. „Můžeme mít jiné hodnoty, které ve škole dítě nedostane, neseznámí se s nimi,“ upřesňuje, proč se někteří rodiče rozhodnou, že by to mohli zkusit sami.

1. září 2019, 11:35

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Zdravíme. Vysílání víkendového Radiožurnálu dnes hostí vysokoškolskou pedagožku a také autorku knížky o domácím vzdělávání. Jeden a Kašparová sedí naproti mně ve studiu. Vítám vás tady. Dobrý. Dobré dopoledne. No, já musím říct, že vy máte čtyři děti a rozhodla jste se učit doma. Popsala jste to vlastně v takové, když řeknou populárně naučné na knížce plné inspirací, průvodce domácím vzděláváním v ČR. Budeme v ní listovat, doufám, že odpovíme na případné dotazy našich posluchačů, kteří třeba právě teď prvního září si říkají, jestli jsme neudělali špatně, jestli jsme nakonec neměli tedy se rozhodnout pro to učení doma. Vy jste vystudovala sociální antropologii, máte víceletou zkušenost opravdu jako tváří v tvář se životem v jiných evropských kulturách. Připomenu třeba cestu z se čtyřmi dětmi na Srí Lanku bez manžela, který zůstal tady v Evropě. Tak o tom také chci mluvit. No a v Brně, na Masarykově univerzitě jste založila obor sociální antropologie. Ten vedete dodnes.
Spolu s kolegyní Evou Šlesingerovou. Tak proč sociální a ekologie. Mě by to zajímalo jenom proto, že já ji mám taky vystudovanou. A ta představa taková žít chvíli v pralese a v podstatě jako zachránit celý svět, tak já se to podobně úplně stejně.
Já jsem měl to štěstí, že jsme, když mi bylo 17, vycestovali s rodiči do Velké Británie, kde byl tatínek služebně. To bylo v roce 1991 a tam vlastně sociální antropologie má velkou tradici, na rozdíl vlastně od tehdejšího Československa, kde se nevyučovala, protože během komunistické éry byla zakázaná. V naši přední antropologové odešli právě do Británie. No a já jsem v 19 to užila. Zachraňovat svět úplně přesně. Jak jste to popsala? Tak že ta představa pralesů a divokosti řek, lesů, to bylo přesně to, co mě lákalo.