Host Lucie Výborné

Ráno zatopíme, večer přiložíme. Správná kamna vytopí celý dům, přibližuje kamnář Křivonožka

Host Lucie Výborné

Ráno zatopíme, večer přiložíme. Správná kamna vytopí celý dům, přibližuje kamnář Křivonožka
Kamna stavíme čtyři až pět dní, říká Jan Křivonožka

Radiožurnál

Koupil si starý dům pro svou rodinu, postavil kachlový sporák a kamna. Tak začínal kamnář Jan Křivonožka, který má v branži za sebou na stovky postavených kamen. Jeho specialitou jsou velká akumulační kamna, umí ale třeba i chlebové pece. „Kamna, která stavíme, mají ambici vytopit celý dům zdravým sálavým teplem bez teplovzdušných průduchů a foukání,“ vysvětluje s tím, že do správných kamen stačí přikládat jednou za 24 hodin. „Jinak by to nedávalo smysl, “ dodává.

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Posloucháte Radiožurnál a jestli vás zajímá, jak se staví kamna, tak zůstaňte celou hodinu s námi, protože já jsem s Janem Křivonožko v Srbsku a stojíme u kamen, která ještě nejsou hotová. Jan Křivonožka Matys a k současné době.

  • Kamnář profesionál. Pěkný den. Dobrý den. Zdravím všechny posluchače. Když má někdo vystudovaný matky se Českou zemědělskou univerzitu, dvě vysoké školy a pak přijde na to, že chce být kamnářem. Stane se to tak, že zjistí, že má vášeň k řemeslné práci, anebo má prostě jenom rád oheň.

  • Obojí je asi nutné. Vaše ohni se projevila už od dětství. Ale jako neuvědomoval jsem si. Na vysoké škole se mi stalo to, že jsem si s tím, že to řemeslo nebo něco dělat rukama, něco praktického potřebuji, že mě jako úplně nenaplňovala ta vědecká kariéra nebo ta vědecká práce. Já jsem si myslel, když jsem šel na matce, že bude astrofyzik hvězdáře. Velmi romantické a naivní představy s tím, že jako na hvězdy se kouká počítači a že lidi u toho nejsou potřeba. A to úplně mě nenaplňovalo. Já si myslím, že jako vědecká práci fascinující, ale pro mě to prostě jako není. Já jsem si vědoma, že odsoudil něco, co je praktické a dělat lidem radost. Zase u toho lidi, je tam ten sociální kontakt a a tyto věci. Takže u mě to bylo a je to naplnění těchto potřeb. Takže jsem vlastně utekl z té akademické dráhy jako učilišti a a vzal jsem to oklikou přes tu vesnici zátěžová, kde jsem strávil rok života. Viděl jsem tam nebo mohl jsem si vyzkoušet naplno. Řezbáři? No, tesaři, o truhlařinu, všemožná řemesla. A viděl jsem tam i kamnáře, který taky byl původně nějaký akademik, robotik nebo je kybernetik a dělal tam prostě všem lidem. Kamna veliká, i sporáky na vaření, různé věci. A a říkal jsem si volal, tak to je prostě ono. Pak jsem si vzpomněl na ty moje požáry z dětství, které jsem způsobil, a ať ty ohně a prostě jsem si říkal, no jasně, tak to je, to je ono, protože to je u těch kamenů. Musíte něco dělat rukama a zůstane po vás něco hezkého. Musí to jako chápat ty lidi. Je zjistit, co oni vlastně chtějí a poznat tu rodinu a proč ty kamna chce atd.. Ano. A zároveň ten oheň tam hraje dost důležitou roli. Je toto pyroman z Twickenhamu je, přitom ne. Takže a to za městem trochu počítá. To technokratická inženýrská část tam je taky sice na to podle mě stačí trojčlenka, člověku by stačil ZŠ ve rána, ty výpočty naše, kamnářské. Nemusíte na tom být mat fyzično, ale ale hodí se to. Podle mě. Já jsem s operátorem.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají