Host Lucie Výborné

Kameny mají úžasnou vnitřní dynamiku. Je v nich zamrzlý pohyb hlubin země, vysvětluje fascinaci geologií malíř Adam Kašpar

Host Lucie Výborné

Stránka pořadu

Radiožurnál

Hledám opuštěná divoká místa, kousíčky pralesů a snažím se je dokumentovat, než zaniknou, popisuje svou malířskou cestu akademický malíř Adam Kašpar. Dramatičnost mi přijde idylická: místa, kde příroda projevuje svou sílu, dynamiku a mohutnost a člověk se tam cítí malinký. Když nevidím lidský zásah, mám pocit, jako by přestal existovat čas. V krajině se rád toulám, nadlouho se zastavuju. Teprve časem naslouchání pronikám do hloubky věcí a ony mi o sobě začínají něco říkat.

21. ledna 2021, 10:00

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

A mým hostem je akademický malíř Adam Kašpar. Se dvacetiletý mladý muž, který vyrůstal v Javorníku, potom odešel na internát do Jihlavy, kde studoval střední grafickou školu a po maturitě odešel do ateliéru Martina Mainera na pražskou akademii výtvarných umění. Maluje krajinu, maluje lesy, maluje horniny, v poslední době i hvězdy. Ale k tomu všemu se dostaneme. Adam Kašpar je se mnou ve studiu. Vítejte dobrý den. Dobrý den.
Když je krajina sama o sobě, zní tam jen voda, vítr a tichu. Jakmile je v ní člověk, už tam někdo žvaní, říkáte. A na vašich obrazech skutečně člověk není.
To by to ten člověk zkazil. No, to je takový možná můj vnitřní problém, že pořád jako bojuji s tím lidstvím a s tím, co v té krajině děláme, jaký změny tam způsobujeme. A zároveň s tím spojená taková moje velká vášeň pro divočinu i třeba malou divočinu, která právě jediná se dá najít v tom rámci této sídlem v ČR. Já prostě hledám takový opuštěný divoký místečka, kousíčky pralesů, přírodních rezervací nebo omylem zapomenutý místa a snažím se v dokumentu, než zaniknou, protože někteří z nich jsou hodně křehký. A vlastně sám i za ten svůj docela krátký uvidím, jak se proměňují a a často tak jako vyšuměly do prázdna.