Včera tomu bylo 85 let, co se narodil Václav Havel. Být tu dnes s námi, měl by problémy, které z plejády nevolitelných stran dát hlas. A kdybychom seděli v hospodě, kde bychom si na rozdíl od rozhlasového studia tykali. Určitě bych se ho zeptal nenastal čas, Václave, vrátit se ke kořenům, k politice nepolitické. Pročítám si opět po letech sborník Hnutí za občanskou svobodu zachycuje období, kdy se v nezávislém opozičním prostředí diskutovalo, čím nahradit kompromitovaný reálný socialismus. Manifestu demokracií pro všechny, který nakonec napsal právě Václav Havel, předcházelo několik verzí, hlavně od Rudolfa Baťka a mnoho debat. Řada zásadních názorových polemik ale následovala i po jeho zveřejnění. Zpětně je jasné, že šlo o zcela výjimečný názorový konsenzus o vizi republiky, ve které žijí. To by bylo terno. Problémem vizí je, že při uvádění do života konsensus degraduje na pouhý upatlaný kompromis, a to v procesu připomínajícím koňský handl. Naše tehdejší představa, že demokracie by měla být pro všechny, se v praxi politické soutěže jeví jako iluze. Politika vždy bude bojem o moc, o výhody a privilegia. U demokracie distribuované shora si vždy na někoho nedostane. Péči o občanskou společnost nelze delegovat na politické instituce, vždy oni musí pečovat sami občané, což politikou samozřejmě je, ale také naštěstí není odtud termín nepolitická politika. Půjdeš k volbám? Zeptal bych se Václava u piva. Určitě bych řekl, že ano, protože jsem natolik zapletl s politickou politikou, že už za ni nese spoluodpovědnost. Nepřipadáš si jako ta babička médií z písně voskovce a Wericha? Vyzvídal bych s odkazem na verše malá stejně jako velká strana tvrdí, že bude mít ohlas víc, že ta druhá strana jen ohromná, oni že mají hlásit zde Štěchovic. Zatímco k Havlovu odkazu se hlásí řada politiků, k současné politice by se sotva přihlásil Václav Havel. Nepřišla by mu dostatečně nepolitická. I když tak to už by to nejspíš neřekl.