Glosa Plus
Iva Pekárková: Případ ukradené vlajky
Glosa Plus
Plus
Máme moc pěknou státní vlajku, jasně barevnou, jednoduchou, takovou „základní“. Máme ji už dlouho, takže se nemusíme uchylovat ke všemožným malůvkám, abychom ji odlišili od vlajek ostatních zemí. Vezměte si třeba chudáka Mosambik – ten má na vlajce kalašnikov s bajonetem, rýč a knihu, zkrátka symbolický zmatek nad zmatek.
Iva Pekárková
Přepis epizody
-
Máme moc pěknou státní vlajku. Jasně barevnou, jednoduchou, takovou základní. Máme ji už dlouho, takže se nemusíme uchylovat ke všem možným malůvkám, abychom ji odlišili od vlajek ostatních zemí. Vezměte si třeba chudáka Mosambik, ten má na vlajce kalašnikov s bajonetem, rýč a knihu. Zkrátka symbolický zmatek nad zmatek. Jsem vděčná Slovákům ženám při rozdělení původní vlajku přenechali. Pravda, ne vždycky jsme naši, tehdy ještě československou vlajku milovali. Při všemožných i nemožných výročích svým museli věšet do oken společně se sovětskou. To aby nás někdo neudal, že ne. Zdobíme okna a po našich kádrových materiálech se nerozlila velká černá kaňka. Ostatně nepatříme k národům, které státní vlajkou zdobí každou tečku. Jsme mimořádně umírnění, pokud se vyvěšování české vlajky týče, teprve v poslední době vlajících českých vlajek značně přibylo. Bohužel obyčejní vlají nad hlavami spoluobčanů hlasitě hlásajících velmi nedemokratické a předpotopní postoje, tzv. vlastenci, pro které se nedávno ujalo slovo dezolátní. Ne každý má to označení rád, ale mně osobně se líbí. Přijdeme výstižné a zvukomalebné. Demokratičtěji smýšlející většině státní vlajku prostě ukradli a využívají k propagaci svých prapodivných cílů. Mnoho z nás si teď státní vlajku spojuje právě s nimi. Kamarád pronesl památnou větu. Vidím skupinku mladých na oblečení samou vlajku. Už jsem se lekl, že to soud a oni to byli sportovci na cestě do zahraničí. Taková krádež symbolu rozhodně není ojedinělá. Vzpomeňte si na Hitlera a indickou svastiku a nějak je plyn. Po této zlodějně toužil vyškrábat svastiku z obálek všech svých knih. Když jsem při oslavách 30. výročí sametové taky viděla na Václaváku spoustu českých vlajek, trošičku jsem se lekla. Myslela jsem, že většina dezolátní, s mnohým hýkání a pořvává ním odpochodovala přes nuselský most dělat bugr u ČT. Viděla jsem jejich mocný průvod. Když jsem kolem nich jela v autobusu. Tak co tyto vlajky ještě dělají? Pak jsem si ale všimla, že vlajkonoši vesměs nevypadají jako dezolátní a jako dezolátní. Nekřičí, prostě si ukradených symbol naší státnosti za ne zase zpátky. Někteří český prapor dokonce připojili k tomu modrému hvězdnatému, který představuje EU. Pravda, když k tomu přispějí i modrožlutý ukrajinský prapor. Prapor Severoatlantické aliance s růžicí kompasu připomíná výsledek Veverkových ubrus. Mě osobně to ale nevadí. Jsem ráda, že se svobodně a proevropsky smýšlející Češi tu naši pěknou vlajku nenechali vzít.
Více z pořadu
Ostatní také poslouchají
-
Václav Souček: Symboly
Glosa dne aneb Co týden dal
-
Kanaďané čekají ve frontě na státní vlajku i celá desetiletí
Zápisník zahraničních zpravodajů
-
David Šťáhlavský: Malorusko vyhlášeno
Názory a argumenty
-
Státní barvy: bílá, červená a modrá. Proč právě tyto? Důvod je prozaičtější, než jste mysleli
Encyklopedie Radiožurnálu
-
Host: ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu Michal Burian
Hovory
-
Eva Kadlčáková: Aby nás beránek...
Fejetony Evy Kadlčákové
-
Jiří Březina starší: Hranice
Rozhlasový sloupek
-
Václav Vokolek: Barbory, Perchty a Lucky
Ranní úvaha
-
Jak vypadá květen, lásky čas, na pravých staročeských májích?
Folklorní notování