Balanc

Nesplněná předsevzetí léčí z naivity. Konec roku je příležitost ke změně, ale i past povrchního optimismu

Balanc

Radio Wave

„Konec roku je potenciálně posvátný okamžik, ale stane se z toho karikatura,” říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Oslava příchodu nového roku nemusí být velkolepá party spojená s nadměrným pitím, nereálnými předsevzetími a předstírání toho, že vše špatné je za námi a čeká nás jen dobrá budoucnost. Jak naplnit odchod starého roku a vítat ten nový z pohledu duševního zdraví?
Petr Bouška

27. prosince 2022, 13:00

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Balanc. Magazín pro rozvoj duše i těla s Petrem Bouškou na rádiu my balanc.
Toto je magazín balanc na Radio Wave. Zdraví vás Petr Bouška u vysílání novoročního speciálu. Mým hostem je psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Aleši, ahoj. Ahoj. My se budeme bavit o konci roku jako přerodu smrti a znovuzrození. A oba jsme se shodli, že nemáme rádi ty oslavy konce roku. Proč to tak máš ty? A potom uvedu taky svoje důvody.
Mně přijde, že to je takový introvert, že tam jako hodně na mě a syna hodně lidí taky působí, že trošku jakoby daný, co by se mělo, co se čeká. A ono je to potenciálně takový jako posvátný okamžik, kde opravdu by se třeba nějak dalo slavit. Ale přijde mi, že to je taková zkratka Silvestra = párty nebo opice nebo něco takového. Takže potom z toho posvátnému tím se stane taková jakoby karikatura. Je to spíš jako symptom nebo nějaký zapomnění, únik před tím, ten okamžik nebo vůbec ten den nebo oba ty dny, ten ten konec toho roku a ten začátek nového jsme způsobem nejsou lehký, protože jako nesou spoustu významů. Asi by bylo fajn se na něj nějak jako zaměřit a možná, že to vůbec neumíme, se stahovat k minulosti, k tomu, co končí, co je nějak naplněno, završeno a nenaplněno a taky k té budoucnosti, co je vlastně jako před námi, tak asi potom je opravdu z naší jakoby se schovat v nějaký takový předpřipravených škatulce. Mně se dnes po mně na jednu svou klientku bývalou, která zacházela tak jako originálně z dny v týdnu, že mě měla podle barev, takže já v úterý byl modrý, středa žluta. Co si říkal, že toto bylo hezký. Seděl třeba s tím rokem. Jako říci vlastně jako tu barvu ten rok nebo barvou jakoby chuť, význam. Téma by to bylo takový jeden díl v knihovně, jedna knížka tak, jak by se jmenoval. Takže vlastně nějak přistoupit k tomu prostě trošku hlouběji, nereflektovaně ji. A pak tam klidně může být ten aspekt toho té oslavě, ale ne ty předepsaných.